Tento rozhovor vznikl, když jsem se se Štěpánem vracel od mých rodičů, kteří ho přes víkend hlídali…
já: Štěpáne těšíš se domů?
Štěpán: Ano.
já: Těšíš se na maminku?
Štěpán: Ano.
já: Těšíš se na Stellu?
Štěpán: Ne.
já: Jak to, proč se na ni netěšíš?
Štěpán: No, protože mi pořád boří vláčky!
já: Vždyť je to ale Tvoje sestra.
Špěpán: Ne, Stella není moje sestra.
Já: Ale je.
Štěpán: Nene, maminka je moje sestra.
Já: Aha a čí je tedy Stella sestra?
Štěpán: Tvoje. Maminka je moje sestra a Stella je Tvoje…
Štěpán má tedy jasno v tom, že zlobivé děti patří tatínkovi, na čemž jsme se kdysi dávno s mojí ženou domluvili… jak kruté :-)
